Jak vznikly interaktivní pohádky?

Inspirací pro vznik první interaktivní pohádky (Domku, domečku, kdo v tobě bydlí?) byly mé vlastní děti. Koho by totiž bavilo dvouletému synovi desetkrát dokola číst stejnou pohádku? Příběh jsme oživili papírovými zvířátky ve formě magnetků. Ty se dají nosit i v kabelce a v případě potřeby je lze využít i v restauraci a na dalších místech, kde je třeba děti udržet v klidu.

Původní nápad se do dnešní podoby dlouho vyvíjel. Papír, jak známo, není nejodolnější materiál, a první verze pohádky proto neměla dlouhého trvání. Vznikly proto figurky z hlíny, domeček na plátně a došlo na „zatěžkávací zkoušku“ u několika přátel, kteří pohádku dostali jako dárek.

Překvapením bylo, že i v poměrně mladém věku paměť neslouží každému úplně dokonale. Bylo zábavné sledovat, že někteří, jinak velmi sečtělí jedinci, přemýšleli, které zvířátko šlo do domečku po myšce Hrabalce a kdo všechno že vlastně v domečku bydlel... Bylo proto nutné doplnit dárek i textem pohádky.

Při jednom večerním malování domečků, se děti chtěly přidat a také si namalovat svůj domeček. Přišel tedy nápad k „dárku“ přidat prázdné plátno, na kterém děti ztvární domeček podle svých představ.

A tak přišel nápad Interaktivních pohádek. Je totiž škoda dětem příběhy pouze číst, je mnohem zábavnější je do nich zapojit.